NAŠE ŠKOLKA
RESPEKTUJEME DĚTSKÉ VNÍMÁNÍ ČASU

DÁVÁME DĚTEM POTŘEBNÝ PROSTOR

Věříme, že pobyt venku, kamarádi různého věku, možnost pozorovat přírodu a její proměny, kontakt se zvířaty a opravdové činnosti jsou jedny z věcí, které činí děti šťastné.

Dáváme dětem prostor pro prožívání dětských her a dobrodružství a pro nabývání důležitých zkušeností. Tvoříme spolu s dětmi a rodiči místo, kde mohou děti i rodiče nacházet přátelství, prožívat příjemné chvíle a sdílet své prožitky a zkušenosti. Vše, co považuje za důležité, je vzájemně propojené a je součástí jednoho celku.

Věk do šesti let je klíčovým pro rozvoj zdravé osobnosti člověka. Proto chceme dětem nabídnout respektující prostředí s množstvím přirozených podnětů. Děti tráví většinu času venku. Využíváme přírodu a její proměny jako „učebnici a hernu“. Dospělý je zde průvodcem, který respektuje potřeby dětí a pracuje s nimi.

Rádi bychom, aby si děti odnášely do života víru v to, že věci se budou dobře dít. Víru, že mohou ovlivnit dění kolem sebe. Důvěru v sebe a společnost.

CO JE PRO NÁS DŮLEŽITÉ?

Pobyt
v přírodě

Přírodní prostředí dává dětem svobodu, rozvíjí představivost a tvořivost, poskytuje prostor pro přirozený pohyb. (Lépe než připravená neměnná prostředí, herní koutky, hřiště.) Venkovní prostředí poskytuje rozmanitý prostor pro společné aktivity, spontánní hru i potřebnou míru soukromí pro každého. Dětem stačí například strom, který stojí stále na stejném místě a vše se děje kolem něj. Dává stín, úkryt, materiál na stavění a tvoření, je prolézačkou…

Venku se snáze prožívají emoce, budují vzájemné vztahy, řeší konflikty. Děti si zde vytváří vztah k přírodě a okolnímu prostředí, vnímají důležité souvislosti mezi sebou samým a přírodou, ekologické vztahy. Učí se ocenit význam přírody pro lidský život. Příroda je moudrou učitelkou. Les je obrazem vesmíru. Děti zde čerpají z volnosti vlastního objevování, učí se chápat přirozený běh věcí. Pod vlivem těchto zkušeností dokážou samy se sebou i jinými zacházet samostatněji, klidněji, kooperativněji. Dospělý se zde stává jejich průvodcem.

Svobodná
hra

Uvědomujeme si důležitost svobodné hry, která vzniká z iniciativy dětí a děti sami ji rozvíjí. Hra je výrazem lidské svobody. Hra je pro děti důležitým prostředkem, díky němuž se vypořádávají s otázkami světa a poznávají přitom sebe a jiné lidi či věci.

Svobodně volená činnost vytváří u dětí (a také u dospělých) vědomí kontroly nad svým vlastním životem. V poslední době se často setkáváme s tím, že děti mají stále méně času, který mohou věnovat volné hře a aktivitám, které si volí samy. Nadmíra řízených aktivit (kroužků apod.) a institucionalizace dětství vede k tomu, že dítě nemá vládu nad svým časem, roste jeho frustrace a v dospělosti klesá schopnost ovlivňovat svůj vlastní život. My jako děti jsme měli mnohem více volnosti, svobody a soukromí. Proto považujeme za důležité dávat dětem prostor pro realizaci jejich nápadů, pro spontánní hry a prožitky.

Svobodná hra umožňuje dětem zažívat přiměřené riziko (hry s klacky, pohyb v terénu, používání nástrojů). Přiměřené riziko má vzdělávací potenciál. Dítě zjišťuje jaké jsou jeho hranice, dochází k jejich posouvání a překonávání. Dítě zažívá pocit úspěchu. Rozvíjí sociální dovednosti. Nachází nové poznatky. Přijímá riziko jako součást života.

Je to vnitřní motivace, díky které chce dítě zkoušet nové věci, prožívat neobvyklé situace a přijímat výzvy. Chce poznávat nové a učit se novým dovednostem. Přijmout výzvu je nepostradatelná podmínka lidského vývoje a učení. Kdyby se dítě bálo pádu, stále bychom seděli na zemi. Dítě ke svému rozvoji potřebuje náboj dobrodružství a možnost překonávat překážky.

Snaha vyloučit všechna rizika omezuje dítě i dospělé v poznávání a získávání důležitých zkušeností. Riziko je nedílnou součástí našeho života. Nelze eliminovat všechna rizika. Pokud dítě omezuje pouze náš vlastní strach, je dobré se s tímto strachem učit pracovat. Člověk, který umí zacházet s rizikem, je ve větším bezpečí. Pokud se dítě postupným experimentováním naučí zacházet s rizikem, je ve větším bezpečí, než kdyby nemělo možnost zažívat situace, které jsou přiměřeně rizikové. Prožíváním takových situací se dítě učí samostatně vyhodnotit riziko, přemýšlet o možných souvislostech a rizikovou situaci dobře zvládnout.

Náš strach je často utvářen výchovou, kterou jsme my sami prošli, médii, tlakem společnosti, rodiny a okolí. Zkusme vnímat vlastní strach, který do situace vnášíme. Zkusme nepřenášet na děti naše vlastní strachy a bariéry. Strach snižuje schopnost přemýšlet a učit se.

 

Smyslové
vnímání

V raném věku je pro děti důležité objevovat a prožívat základní živly – oheň, vodu, zemi a vzduch. Pozorování řeky, házení kamínků, pouštění lodiček, pouštění draka, pozorování mraků ležíce v trávě, poslouchání třepotajícího listí, rozdělávání ohně a vaření čaje, teplo ohně v kamnech, práce s hlínou, stavění hradů či sázení rostlin, ochutnávání plodů přírody. Živly nás provázejí celým rokem.

I člověk sám se skládá ze čtyř živlů: oheň je lidským teplem, voda a země tvoří lidské tělo, vzduch dýcháme. Proto je příroda místem, kde nejlépe porozumíme sami sobě. Smyslové vnímání a prožitky jsou důležité pro psychickou rovnováhu dítěte i dospělého člověka.

Praktické činnosti

Děti se podílejí na činnostech každodenního života. Stávají se tak součástí lidského společenství, cítí se užitečné a potřebné. Práce na zahrádce v průběhu ročního cyklu, chystání dřeva na zimu, rozdělávání a udržování ohně, pomoc s přípravou jídla, mytí nádobí, tradiční rukodělné dovednosti, výroba a tvoření z přírodních materiálů… To jsou činnosti, které dávají dětem smysl, a při kterých se mohou podílet na společné práci. Zažívají také skutečné trvání přírodních dějů. Jak dlouho trvá, než se z biologického odpadu stanu stane úrodná zem? Kolik práce a času potřebuje hrášek než vyroste? Jednoduchost je to, co malé děti oceňují.

Lidské vztahy

Umět vyjádřit své potřeby, domluvit se druhými, umět řešit konfliktní situace, umět se rozhodovat, být odpovědný za vlastní jednání – to jsou dovednosti, ke kterým se snažíme děti vést. Pečujeme o dobré vztahy mezi dětmi i dospělými, vytváříme emočně bezpečné prostředí (bez srovnávání, posmívání se, znevažování druhých), ve kterém se všichni mohou cítit dobře. Učíme se spolupracovat a pomáhat druhým. Každý člověk je výjimečný a každý může ostatním něčím přispět, s něčím jim pomoci nebo je něco nového je naučit.

Vnímáme dítě jako individualitu, ale společně se také učíme, jaké to je být součástí společenství. Hledáme hranice mezi vnímáním dětské individuality a dítětem jako sociální a soucitnou bytostí. Učíme se, že někdy je nutné odložit naplnění svých potřeb, překonat nepohodlí, vnímat celek.

K dětem přistupujeme pravdivě a upřímně.

Respektující přístup

Každý jsme jiný a naše odlišnost a jedinečnost je to, co nás vzájemně obohacuje. Budování vzájemné úcty, respekt k ostatním a odpovědnost za vlastní jednání je naším cílem. Děti se nadšeně zajímají o pestrost a rozmanitost světa. Chápání rozmanitosti jako obohacení je také jedním ze základních předpokladů udržitelného rozvoje.

Spolu s dětmi stanovujeme společná pravidla. Taková pravidla jsou dětmi přirozeněji přijímána a pomáhají vytvořit prostor pro svobodné objevování. Pravidla dětem zprostředkováváme prostřednictvím dobrých návyků. Malé děti nevěnují příliš pozornosti tomu, co říkáme, ale bedlivě pozorují, kdo jsme a jak jednáme.

Jsme dětem oporou při prožívání a řešení konfliktů. Konfliktní situace vnímáme jako přirozenou součást života. Jejich prožívání zvyšuje míru frustrační tolerance, jejich řešení rozvíjí sociální dovednosti.

Rituály a slavnosti

Součástí každodenního života školky jsou rituály, které nám pomáhají orientovat se v čase a prostoru, ukotvují a dávají pocit jistoty. Den začíná ranním kruhem a společným pozdravením. Ke společným činnostem svolává zvuk zvonečku. Básničky a písničky jsou společným prožitkem a dávají také možnost se připravit na přicházející změnu.

Zahájení oběda a poděkování
Všechno co roste ze země,
chutná a voní příjemně.
Sluníčko s deštěm den co den,
vytahuje rostlinky ze země ven.

Děkujem ti sluníčko,
žes uzrálo zrníčko.
Děkujem ti země milá,
žes to zrnko v sobě skryla
a nám ho urodila.
Dobrou chuť !

Rituály a slavnosti nám pomáhají uvědomit si běh času a přirozený koloběh ročních období, počasí a přírodních dějů. Dávají nám řád a potřebný rytmus a ukotvují nás v místě i společenství (ve smyslu někam patřím). Svátky slouží k obnovení sil, měly by očišťovat a posilovat to dobré v nás. Cyklické vnímání času pomáhá dětem i dospělým lépe život prožívat, vnímat jak plyne a pomáhá také překonávat období nepřízně (v minulosti například zimy, neúrody apod.). Děti vnímají čas především cyklicky (milníkem jsou narozeniny, vánoce a další svátky) a mají potřebu přiměřeného tempa. Naším úkolem je zajistit bezpečí a být s dětmi v jejich tempu.

Dříve byl člověk mnohem více součástí širšího společenství a následování tradic bylo snažší. Nyní je každý více sám za sebe, ale často cítí potřebu někam patřit. Slavnosti a tradice v sobě nesou moudrost a zkušenosti našich předků, kterou si chceme s dětmi připomínat a navracet ji tak do našich životů. Vnímáme spiritualitu jako součást pedagogiky.

Ve slavnostech můžeme také hledat jakou ctnost (dobrou vlastnost) nám přináší, můžeme ji jejím prostřednictvím zprostředkovat a rozvíjet. Ctnosti jsou stejné pro všechny lidi světa. Vývojová fáze malého dítěte je magický realismus, víra v nadpřirozeno. Pohádky a příběhy ukazují, že těžkosti a utrpení mají smysl a vedou k nějakému cíli. Každý si může sám najít, co pro něj konkrétní svátek znamená. Více o jednotlivých slavnostech najdete v části náš rok v popisu jednotlivých měsíců. Jak denní rituály tak slavnosti uspokojují jednu ze základních dětských i dospělých potřeb a tou je potřeba rytmu.

Vzdělávání
pro udržitelný
rozvoj

Každý z nás má možnost udělat něco pro to, aby Země byla krásná a dobře se na ní žilo. Snažíme se, aby děti měly možnost poznávat, jak citlivě a odpovědně žít s přírodou i lidmi. Předpokladem je schopnost vnímat vlastní životní prostředí a pochopení souvislostí mezi přírodou a námi samými v každodenním životě. Díky poznání, že každá věc a činnost má svůj původ v přírodě, objevíme vlastní možnosti života v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje.

Smysluplné učení by mělo probíhat v reálných situacích. Proto si klademe otázky, které souvisí s činnostmi, které právě děláme, a hledáme na ně s dětmi odpovědi.

Důležitým základem je brát děti vážně a důvěřovat jim. Kreativita, jiné myšlení, otevřenost vůči ostatním lidem a novým situacím je dětem vlastní. Děti si brzy vytvářejí cit pro spravedlnost, soucit, schopnost vcítit se do jiných lidí. Nadšeně se zajímají o pestrost a rozmanitost světa. Rozmanitost přírody i společnosti vnímáme jako obohacení a také jako jeden ze základních předpokladů udržitelného rozvoje. Nesmíme je zatěžovat pocitem viny nebo strachem z nejisté budoucnosti. Děti mají žít s vědomím, že život je dobrý a má smysl. Podporujeme přirozenou dětskou citlivost a vnímavost. Chceme otevírat dětem možnosti, díky nimž jim umožníme rozvíjet schopnosti a dovednosti hledat řešení.

Podnikáme výlety a výpravy za poznáním a novými prožitky do blízkého i vzdálenějšího okolí, ale také exkurze a návštěvy divadla, muzea, ekovýchovných programů Správy KRNAP. V zimě jezdíme lyžovat na hory, koupat se a do sauny…

CO DĚTI VE SVÉM ŽIVOTĚ POTŘEBUJÍ

Pevný střed

Rodiče a průvodci dětí by měli neustále hledat odpověď na otázku, co dítě potřebuje a jak vidí svět. Dospělí, rodiče a průvodci jsou předobrazem dětí. Je třeba si být vědom toho, že vše co děláme, dítě vnímá a vytváří to jeho budoucí návyky. Dítě má potřebu vztahové vazby – vztahovou osobou je nejprve matka, potom oba rodiče a postupně, jak dítě roste a rozšiřuje se i jeho svět, vztahuje se i k dalším lidem jako ke svým průvodcům. Kromě rodiny se stává důležitým také širší společenství a kamarádi.

Pevné hranice

Děti se učí vnímat, kam až je dovoleno jít, jaké jsou hranice prostorové i myšlenkové. Hranice je pevná, ale v jejím rámci se dítě může volně pohybovat. Učíme se nastavovat společně pravidla a respektovat ostatní. Věříme, že tento přístup postavený na sdělování postojů, respektu k druhým a na vzájemné dohodě vede k postupnému vytváření osobních hranic, které si pak každý neseme uvnitř sebe a řídíme se jimi.

Rytmus

Rituály a slavnosti nám pomáhají uvědomit si běh času a přirozený koloběh ročních období, počasí a přírodních dějů. Dávají nám řád a potřebný rytmus a ukotvují nás v místě i společenství (ve smyslu někam patřím). Svátky slouží k obnovení sil, měly by očišťovat a posilovat to dobré v nás. Cyklické vnímání času pomáhá dětem i dospělým lépe život prožívat, vnímat jak plyne a pomáhá také překonávat období nepřízně (v minulosti například zimy, neúrody apod.). Děti vnímají čas především cyklicky (milníkem jsou narozeniny, vánoce a další svátky) a mají potřebu přiměřeného tempa. Naším úkolem je zajistit bezpečí a být s dětmi v jejich tempu.

Dříve byl člověk mnohem více součástí širšího společenství a následování tradic bylo snažší. Nyní je každý více sám za sebe, ale často cítí potřebu někam patřit. Slavnosti a tradice v sobě nesou moudrost a zkušenosti našich předků, kterou si chceme s dětmi připomínat a navracet ji tak do našich životů. Vnímáme spiritualitu jako součást pedagogiky.

Ve slavnostech můžeme také hledat jakou ctnost (dobrou vlastnost) nám přináší, můžeme ji jejím prostřednictvím zprostředkovat a rozvíjet. Ctnosti jsou stejné pro všechny lidi světa. Vývojová fáze malého dítěte je magický realismus, víra v nadpřirozeno. Pohádky a příběhy ukazují, že těžkosti a utrpení mají smysl a vedou k nějakému cíli. Každý si může sám najít, co pro něj konkrétní svátek znamená.

Za uspokojení těchto tří potřeb jsou zodpovědní rodiče a další průvodci dětí. Pokud má dítě ve svém životě tyto potřeby naplněny, samo si jednou bude schopné stoupnout do pevného středu – bude umět odpovědně rozhodovat o vlastním životě, bude umět respektovat druhé lidi i přírodu a stane se také pevným středem pro svoje děti.