Práce průvodce je krásná, inspirující, obohacující a také velmi náročná. Průvodce by měl být člověk otevřený, jdoucí dál, stanovující vlastní hranice, vzdělávající se.

Průvodce dětí nebo rodič by měl neustále hledat odpověď na otázku, co dítě potřebuje a jak vidí svět kolem sebe. Měl by si umět k dětem kleknout i před nimi pevně stát. Být pevným bodem, ukazovat směr. K provázení dětí je třeba čistá mysl, uvolněnost, schopnost být tady a teď, umění dívat se na svět očima dětí.

Dospělí mohou inspirovat děti vlastním životem a dát svobodu jít vlastní cestou. Být jim oporou. Je třeba dosáhnout souladu cítění a myšlení, propojit profesionalitu a autenticitu. Práce průvodců vyžaduje osobnostní rozvoj. Práce průvodce je o tom, kým my jsme.

Úkolem průvodce je

Být sám sebou. Najít místo, ve kterém je autentický. Někdo si hraje více, někdo méně, někdo je jen pozorovatelem. Děti cítí, zda člověk věří tomu, co dělá a říká.

Být v bdělé přítomnosti, s otevřenou myslí, tady a teď.Odložit myšlenky, které běží hlavou a být s dětmi. Děti jsou TADY A TEĎ. Čas v jejich světě je neomezený. Dospělý tuto schopnost ztrácí. Přiblížit se dětskému vnímání, předpokládá znát hodnotu ČASU. K poznání této hodnoty je potřeba sám sobě si dopřávat PROSTOR A ČAS.

Věnovat přející pozornost. Naslouchat dětem, věnovat jim soustředěnou pozornost a být v danou chvíli pro ně. Přející pozornost je zásadní pro podporu dítěte a jeho samostatný vývoj. Jsem tu s tebou a věřím, že sám najdeš řešení. Dítě vždy ví, kde průvodce v případě potřeby najde a že je připraven mu plnou pozornost věnovat. Dětem věnujeme pozornost při společných aktivitách, ale i zpovzdálí při jejich volné hře. Pokud si děti hrají, průvodce se věnuje své práci - na zahradě, úklidu, přípravě aktivit, pletení, vyřezávání… Práce by měla být smysluplná a pro děti pochopitelná. Také děti se pak učí věnovat přející pozornost ostatním, respektovat hranice ostatních i své vlastní. Pokud se některých aktivit děti neúčastní, je to v pořádku, ale neměly by rušit činnost ostatních.

Být pevným středem. Rodiče nebo průvodce ve školce jsou jistotou ve světě dětí. Vztah vzájemné důvěry s blízkými osobami podporuje pocit jistoty.

Vytvářet emočně bezpečné prostředí. Je důležité, aby sám dospělý věřil, že jeho chování a jednání je správné. Potom o tom dokáže přesvědčit i ostatní. Dávat důvěru znamená ji nejdříve mít sám v sobě. Průvodce vyjadřuje dítěti emocionální podporu, přijetí a pochopení. Popisuje situaci, zrcadlí emoce dítěte a potvrzuje je. Pomáhá dítěti vyjádřit v pojmech to, co cítí. Při řešení různých situací a konfliktů jedinec roste. Nebereme dítěti tuto možnost. Důvěřujeme mu, že je kompetentní najít vlastní řešení, a v tom jej také podporujeme. Tam, kde ubíráme kompetence, tam chybí druhému i nám. Ukazujeme, že vždy máme možnost volby. Např. Člověk má možnost nebýt obětí. Respektujeme, že rodič je ten, kdo zná své dítě nejlépe. I rodiče, ale mohou ovládat různé obavy, a s těmi můžeme pomoci pracovat.

Objektivně pozorovat. Úkolem průvodce je nestranné pozorování, bez očekávání a předsudků. Odložit představy o dětech i o tom, jak by měly věci být a vnímat a přijímat dítě takové, jaké je.

Stanovovat a respektovat hranice. Úkolem dospělého i dítěte je naučit se stanovit si vlastní hranice a umět je sdělit druhým. Znát a respektovat hranice své i druhých lidí.

Stanovovat s dětmi pravidla. Společné soužití nám usnadňují společná pravidla. Jsme přesvědčení, že už malé děti jsou schopny se na tvorbě společných pravidel aktivně podílet a společně se na nich domlouvat. Pravidla, která děti spoluvytvářejí, lépe znají a spíše je dodržují, než ta, která jim byla dána shora. Pravidla si děti osvojují nejlépe prostřednictvím dobrých návyků. Jinak zůstávají ve formě pouhých pouček, které nefungují. Dospělí někdy příliš mluví a vysvětlují, jak jsou zvyklí ze světa dospělých. A mnohdy ani pravidla, která po dětech vyžadují, nežijí. Jsme přesvědčení o tom, že je třeba méně mluvit a vysvětlovat a více dětem naslouchat a inspirovat je vlastním životem a přístupem.

Sledovat čas.  Průvodce pomáhá dětem orientovat se v čase. Udává rytmus dne – určuje čas na společné aktivity,volnou hru, úklid, společné jídlo… Orientaci v ročním cyklu nám pomáhají rituály, slavnosti, témata i činnosti, kterým se v různých měsících a ročních obdobích věnujeme. Malé děti vnímají pouze cyklický čas, který je možné si představit jako rostoucí spirálu. Potřebují přiměřené tempo. Naším úkolem je zajistit bezpečí a být s dětmi v jejich tempu.